Samizdata


 

Sedmého dubna roku 1348 Karel IV., jeden z velikánů našeho národa, přispěl k jeho vzdělanosti. Založil univerzitu. Vědom si důležitosti vzdělání, projevil se jako skutečný státník. Snad nejvýrazněji pokračoval v jeho šlépějích o necelé čtvrt tisíciletí Jan Amos Komenský. Píše se však rok 2023. Od úmrtí J.A. Komenského uplynulo již více jak tři a...

Po poledni doručila pošta balíček. Tři knihy. Nic mimořádného. Ovšem jen do chvíle, než ho žena rozbalila, s jednou z nich trochu tajemně odešla do pokoje a okamžitě ji začala číst. Bez vysvětlení, avšak s výrazem ve tváři, který důvěrně znám: neruš. I chodil jsem kolem ní po špičkách, vyčkávaje věcí příštích. Asi po dvou hodinách mi suše oznámila:...

K myšlenkám věnovaným fenoménu, jakým svoboda bezesporu je, jsem se během času vrátil nesčetněkrát. Možná i proto, že jde o téma nevyčerpatelné, zasahující do všech oblastí života a jde tudíž o téma nesnadno uchopitelné. Možná i proto, že vnímané velmi individuálně. Vždyť, jak chápat jeho význam? Slovníkem spisovného jazyka českého je definována...

1. ledna roku 1990 se nově zvolený prezident Václav Havel v novoročním projevu větou: "...Naše země nevzkvétá", uvozenou slovy: "Předpokládám, že jste mě nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal", prezentoval nikoli jen jako prezident, ale především jako ČLOVĚK, který coby vrcholný politik říká těm, kdo ho svými hlasy do úřadu uvedli,...

Mám za to, že my dříve narození máme vůči všem, kdo se narodili po roce 1989, tedy více než jedné generaci, nemalý dluh; že my, kteří jsme prožili neopominutelnou část života před tímto datem a poznali, že to, co žijeme, je jedna velká přetvářka; a věděli jsme, že to ZJEVNÉ je pravdě na hony vzdálené, a tím jsme se nastupujícím...

Rodiče měli velkou, mnohasvazkovou knihovnu. V řadě vzpomínek na otce ho vidím s knihou v ruce. Možná i proto jsem i já sám zatoužil naučit se co nejdříve číst. Tuto dovednost jsem zvládl krátce po svých pátých narozeninách. Knihu pohádek, kterou jsem poté našel pod stromečkem o Vánocích, jsem už dokázal, byť ještě s pomocí, slabikovat sám. Slovo...

Při vstupu do nového roku bývá zvykem vyslovit přání. Jedno si dovolím vyslovit i já. Přeju si, abychom byli k sobě i mezi sebou navzájem více upřímní. A jak známo, upřímnost se snoubí s touhou vyznávat a vyslyšet pravdu. Přejme si, abychom upřímnosti a touze po pravdě dopřáli ve svém životě dostatek prostoru po celý rok.

Čas se zrychluje. Vlak, jehož jsme všichni pasažéry, jede stále rychleji. Jedna událost překrývá druhou, a tak mám za to, že je dobré se občas ve vzpomínkách vrátit do minulosti. Je dobré si aspoň některé s nich nejen připomenout; řadu z nich bychom měli mít trvale na paměti. A ve spojení s Covidem zvlášť.

O blogu:


samizdata

-

blog vytvořený za účelem sdílení textů a odkazů, které jinde buďto nejsou / nejsou v této formě pro snadné sdílení / jsou cenzurovány

 2023 Samizdata
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky